Zkoušky satelitů

Sine sweep testy patří k základním krokům mechanického ověřování satelitů a jejich dílčích komponent. Na vzorek se působí harmonickým kmitáním s lineárně nebo logaritmicky se měnící frekvencí v definovaném rozsahu. Díky tomu lze přesně identifikovat vlastní (rezonanční) frekvence konstrukce a citlivých částí. Tyto informace jsou klíčové pro následné nastavení zkušebních profilů i pro konstrukční úpravy, které zamezí nebezpečnému zesílení vibrací během letu. 

Random vibrační zkoušky simulují reálné dynamické zatížení, kterému je satelit vystaven při startu nosné rakety. Vibrace v tomto režimu nejsou harmonické, ale mají náhodný charakter s definovaným výkonovým spektrem v širokém frekvenčním rozsahu. Tento typ testu ověřuje, zda konstrukce a upevnění všech komponent odolají působení vibrací, kdy dochází k nejvyššímu mechanickému namáhání. 

Sine burst test představuje krátkodobé harmonické zatížení s vysokou amplitudou a nízkou frekvencí. Slouží k ověření odolnosti proti intenzivním rázovým a vibračním jevům, které se mohou objevit například při oddělování jednotlivých stupňů rakety nebo při odhození aerodynamického krytu. Tento test pomáhá odhalit konstrukční slabiny, které by jinak v běžných vibračních profilech zůstaly skryté. 

Termovakuové testy jsou nezbytné pro ověření funkčnosti satelitu v podmínkách, které panují ve vesmíru. V komorách dokážeme dosáhnout hlubokého vakua a současně provádět teplotní cykly. Tím simulujeme extrémní přechody mezi osvětlenou a zastíněnou stranou satelitu na oběžné dráze. TVAC zkoušky odhalují problémy spojené s odvodem tepla, funkčností pohyblivých částí v beztížném prostředí i spolehlivostí elektroniky v podmínkách, kde neexistuje žádná atmosféra pro přenos tepla prouděním.