Princip cementace
Cementace je chemicko-tepelné zpracování, při kterém dochází k difúznímu sycení povrchu uhlíkem. Tento proces probíhá při teplotách kolem 880–950 °C a je následován kalením. Výsledkem je tvrdá povrchová vrstva s vysokou odolností proti opotřebení, zatímco jádro zůstává houževnaté. Hloubka cementace se obvykle pohybuje mezi 0,5 až 1,5 mm v závislosti na velikosti a funkci součásti.
Měření tvrdosti a hloubky vrstvy
Tvrdost cementované vrstvy se měří metodou mikrotvrdosti dle Vickerse (HV 0,5 až HV 1) na příčném výbrusu vzorku. Alternativně lze použít optické měření hloubky vrstvy na naleptaném výbrusu pomocí mikroskopu.
Typický průběh tvrdosti:
Povrch: 750–890 HV
V hloubce 0,5–1,5 mm: 550–350 HV
Vyhodnocení hloubky:
Efektivní hloubka cementace (CHD) je definována jako vzdálenost od povrchu, kde tvrdost klesne na 550 HV. Měření se provádí na příčném řezu, kde se sleduje křivka tvrdosti od povrchu k jádru. Rovnoměrná cementační vrstva s pozvolným přechodem do jádra je známkou kvalitního zpracování.
ČSN EN ISO 18203 – Ocel – Stanovení tloušťky povrchově kalených vrstev
